Středa

22. listopad 2017 47. týden

Klíčovým slovem co nutká zkusit každé dveře, je Naděje. Z ní se vaří, staví i vyšívá. Nemyslíme sobecky a netoužíme být sami. Básníci o překot plodí rýmy, kluci sní a kují plány, holky jakbysmet, přibývá dospělých. Dokonce každodenní škarohlídi a suší hnidopiši se usmějí, chvály se dopustí. A Luna z Kozoroha? Ta příjemně chladí.
Nastupuje Znamení Střelce a vítá nás ve Slunci otevřenou svou moudrou náručí. Teplo šíří a pocit bezpečí. Živen vzduchem, nesen Zemí a vymezen Vodou, nejstarší Oheň usedá na trůn…
No ano, jsem Střelec. Koupila jsem si už na jaře tričko s nápisem „November 1952, 65 years, of being avesome“. Je mi trošku menší jako všechno, čím se nechám jen tak unášet. (Menší než uvnitř, kde je to většinou jen „avesome“.)
Mám ráda tenhle čas s vámi.

Z minula: Monty Python a Svatý Grál, Brazil, Král rybář, Dvanáct opic, Imaginárium dr. Parnasse …, to je rozhraní Štíra a Střelce, to je Terry Gilliam (1940), režisér a výtvarník.

Ze srdce přeji každému dobrý den.