Stupeň NOVu nese obraz „Zástupy sestupují s hory, aby naslouchaly jedinému člověku“. Je v tom naděje i nebezpečí, obrátit se k němu kvůli jeho pravdě. Neboť jakkoliv zdá se, že usilovně hledáme, je odpověď odedávna v nás a jeho vyhlížíme jen pro potvrzení a snad i pro odklad zodpovědnosti .

Sabiánský symbol 234° stupně uvozuje období dalšího soli-lunárního cyklu, u kterého bychom často byli rádi, aby už byl za námi.

Domnívám se k tomu, že lze prožít každý den jako krásný a významný a výjimečný, ať děláme třeba i ty sebeobyčejnější věci a spojené i s trápením a újmou.

Jen jednou jsem letadlem letěla nad mraky. Dole bylo šedo a nevlídno, zamračeno, ale nahoře pod námi se v zapadajícím slunci líně povalovaly ty samé mraky, ale růžové a zlaté. Skoro pokaždé si na to vzpomenu, když hledím do smutné šedi, že tam jsou. Vidím je v té kráse, mně neutečou, ani vám.

Ze srdce přeji každému dobré dny i noci :).