Lawrence Kushner KNIHA PÍSMEN SEFER OTIJOT
(Mystický výklad hebrejské abecedy, nakl. Půdorys.)

Dnešní ukázka - písmeno jod : jod.mp3

Předmluva k druhému vydání Knihy písmen u příležitosti 15. výročí jejího prvního vydání

Patnáct let se nezdá být dlouhá doba – myslím z hlediska historie či sociologie a ani z hlediska intelektuálního vývoje. Dlouho se to zdá, jako když vám „ubylo“ zase pár let života. Autoři i čtenáři se mohou rozhlédnout kolem a uvědomit si, že už nejsou dětmi. Nebo že jim mezitím vyrostly děti. Nebo že už děti mají. Nebo že se jejich děti staly B´nej Micva. Nebo že se vdaly či oženily. Dívám se na svůj rukopis a zjišťuji, že dnes jsem jiný. Před patnácti lety jsem byl schopen napsat čitelně abecedu, zatímco dnes se zmohu ještě tak na několik nečitelných slov.

V rámci lidského života může patnáct let znamenat mnoho. Začíná se nám ujasňovat, co je v životě skutečně důležité. Někdy se k našemu překvapení ukáže, že to, co jsme považovali za triviální, je velice důležité a že to, o čem jsme bývali přesvědčeni, že je podstatné, je ve skutečnosti nicotné. Tak to ale chodí.

Napsal jsem Knihu písmen v naději, že se stane jakýmsi úvodem do židovského spirituálního myšlení. Protože tuto naději chovám až dosud, velice mě těší, že vyšla i podruhé. Kniha písmen však ve skutečnosti vznikla v souvislosti s žertem, který jsem si nevědomky udělal sám ze sebe.

Několik let poté, co jsem dokončil rabínskou školu, se mi dostalo – podle mého názoru – velké cti. V oblasti Bostonu byla velká skupina absolventů vysoké školy, s nimiž jsem se krátce předtím seznámil, která se rozhodla vydat informační kompendium, jež mělo přivést novou generaci Židů k židovské praxi. Nazvali svou antologii Katalog židovství (The Jewish Catalogue). Byl to sám o sobě skvělý nápad a myslelo si to i několik set tisíc Židů, kteří si knihu zakoupili. Později vznikly ještě další dva díly Katalogu, což v rámci americké židovské nakladatelské historie znamenalo předělovou událost. Katalog židovství se stal základním průvodcem judaismu Nového věku, hnutí Havura i skromné židovské duchovní obrody, která byla požehnáním konce dvacátého století.

Na konci prvního dílu Katalogu se vydavatelé prozíravě rozhodli uvést seznam „učitelů“, na něž by se budoucí studenti mohli obrátit a pokračovat ve studiu u nich. K mé velké radosti a překvapení jsem byl vyzván, ať v tomto seznamu také nechám uvést své jméno společně s předmětem, který jsem se cítil kompetentní vyučovat. Bohužel těch několik témat, které jsem se cítil kompetentní učit, již učilo několik učitelů, kteří patřili k nejlepším na světě. To mě naštvalo i řádně vytrestalo a uvědomil jsem si, že ve srovnání s tak vynikajícími vědci a rabíny jsem sotva schopen něco vyučovat. Poslal jsem tedy dotazník zpět a v kolonce, kde měl být „vyučovací předmět“, jsem z legrace napsal, že si docela věřím v tom smyslu, že bych byl schopen někoho naučit aspoň to nejzákladnější, co si jen lze představit – „písmenům hebrejské abecedy“.

To byl první vtip. Druhým vtipem bylo, že vydavatelé se zjevně nedomnívali, že jde o legraci, a uvedli mě v seznamu jako učitele písmen hebrejské abecedy. Vzhledem k tomu, že čtenáři Katalogu nemohli nic tušit ani o jednom ani druhém vtipu, začali mi z celé země volat a psát budoucí studenti, kteří se zajímali, co o té abecedě vím. Pozoruhodné přitom bylo, že se nechtěli naučit číst hebrejsky, nýbrž se toužili něco dozvědět o tajemství písmen. Pustil jsem se do studia literatury pojednávající o tomto tématu, což záhy dovedlo k serióznímu bádání a posléze i k tomu, že jsem objevil do detailů promyšlenou prastarou mystickou tradici. Konečným výsledkem byla samozřejmě Kniha písmen: mystická alfabeta.

Kniha písmen by se měla dávat do vzájemné souvislosti s Katalogem židovství, protože Kniha písmen jako jeho populárnější a významná neteř představuje rovněž jeden z prvních počinů v rámci hnutí za americkou židovskou spirituální obnovu. Na rozdíl od předchozích knih o židovské náboženské zkušenosti byla Mystická alfabeta knihou duchovního setkání a představovala primární zdroj. Byla první z knih nového žánru, v nichž se považovalo za samozřejmé, že mystický rozměr judaismu nepatří jen minulosti, nýbrž představuje možnost pro současnost. Stejně jako všechny varianty židovského mysticismu čerpala i tato kniha podstatným způsobem z klasické literární tradice.

Jak se zdá, naučili se i čtenáři díky Knize písmen něco nového. Z korespondence a telefonátů z uplynulých let, jakož i z komentářů, které si mám možnost vyslechnout při vyučování v jiných komunitách, se dovídám, že Kniha písmen lidem slouží jako brána k dalším dimenzím jejich vlastního duchovního hledání. Při objevování toho, jak tuto knihu používat, vnesli do tohoto procesu přirozeně své vlastní neopakovatelné zkušenosti, o jakých se mi ani nesnilo, a které zvýšily hodnotu knihy i pro mne. Měl jsem pocit, že by mohly být prospěšné i jiným čtenářům v jejich hledání, a tak jsem na konci tohoto nového vydání uvedl stručnou zmínku o některých základních způsobech, jak tuto knihu používali jiní.

Žádné vzpomínání by nebylo úplné bez zmínky o Marii Cantlon, mé editorce ve vydavatelství Harper & Row, a o její asistentce Cathy Netter, která o tuto knihu pečovala během celého procesu vydání. Obě byly jejími „hebrejskými porodními bábami“ a já jim za to zůstanu navždy vděčný. Je mi rovněž ctí, že Stuart Matlins si vybral Knihu písmen jako první titul svého nového vydavatelství Jewish Lights Publishing. Je to člověk s velkou duchovní vizí a tvůrčí energií. V podnikatelské Americe zůstalo jen velmi málo vydavatelů, kteří stále ještě věří, že jejich hlavním posláním je jednoduše vydávat závažné a krásné knihy. Nakonec bych chtěl poděkovat své manželce Karen, která je dosud přesvědčena – přestože mnohé svědčí o opaku - že jsem zbožný muž.

Od prvního vydání Knihy písmen nyní uplynulo patnáct let. Od té doby jsem se s žádnou jinou nesetkal. Seznámil jsem se však s tradicí, o níž vypráví kabalistický text z patnáctého století, Sefer ha – Tamuna. Říká se v něm, že jedno písmeno v naší současné hebrejské tradici chybí a že bude zjeveno až v budoucnosti. Anonymní autor dále vysvětluje, že každý kaz v našem současném světě tajuplně souvisí s tímto chybějícím písmenem – nepředstavitelnou souhláskou, jejíž zvuk tvoří slova a světy, o nichž se nám nesnilo, a která promění útlak v lásku.

Možná jste si již všimli, že po obou stranách černé kožené krabičky tefilin, která se nosí připevněná na čele při ranních modlitbách, jsou písmena Šin. Když se na ně podíváte zblízka, uvidíte, že jedno z nich (nalevo) má místo tří nožiček čtyři. Někteří se domnívají, že je to asi to chybějící písmeno, jehož název a výslovnost musí počkat až na příští svět. Každé ráno jej však nosíme přímo mezi očima!

L.S.K.

Erev Pesach 5750

Sudbury, Massachusetts

nakl. Půdorys (link)    Úvodní strana | Poradna