[MMIIAA.MMIIAA], 31.10.2006 -
dobrý den,se svým přítelem chodíme 4 roky... a pořád se nemůžeme dohodnout naspolečné budoucnosti...po celou tu dobu co jsme spolu..jezdí do USA azpět...někdy je tam třeba půl rok, jindy zase 4-5 měsíců a musím říct, že nám tolásku spíše ničí..nežli posiluje...víceméně na něj pořád jen čekám..a tak nějaksi nejsem jistá tím, co mám dělat dál...tento vztah mi ubližuje...ale nedokážusi představit život bez něj...budou to 3 roky, co jsem se kvůli němupřestěhovala do Prahy...představovala jsem si, že spolu budeme normálněžít.....ale vydrželo to pouhých 6 měsíců..pak odjel s tím,že si v usa splatí toco má ..vrátí se a budeme pokračovat v tom, v čem jsme začali..bohužel se jehopobyt tam prodloužil o více měsíců než mi řekl...a jelikož nejsem člověk kterýby dobře snášel samotu..všechno jsem v Praze opustila a přestěhovala jsem sezpátky k rodičům..kvůli němu jsem musela změnit všechny plány..které jsemměla..a od té doby nevěřím ničemu co říká....protože pořád mění svérozhodnutí..a zatím nedodržel nic, co nasliboval.chtěl by, abych s ním odjela na4 měsíce do usa jako plavčík..ale já to odmítám....minulý rok jsem se pokusilaprojít plaveckou zkouškou...ale nezvládla jsem jí...myslím že na to fyzickynemám...ale on je jiného názoru...a proto se stále hádáme...chtěla jsem sepokusit dostat se tam i jinou cestou..ale on mi nepomáhá...a pořád měpřesvědčuje o plavčíkách....chce si udělat amer. občanství..jelikož tam žil vícejak 10 let...má tam mámu, bratra..ale také dluhy...které se snaží splácet..ajelikož to není tak jednoduché.....nevím jeslti mě tam nepotřebuje jen kvůlitomu, abych mu je pomohla splatit...navíc bych tam mohla být jen 4 měsíce..a doČR bych se vracela sama..pokud by chtěl občanstí...musí mít stálé zaměstnání..které si ještě za celé 4roky nenašel...a po dobu cca 1 roku nesmí opustit usa...takže bych opět byla tamkde už nechci být.....sama a u rodičů..a bez jakékoli jistoty, že se náš vztahvydrží..přijde mi že má despotickou povahu...a pokud není po jeho...je zle...a na řadupřicházejí hádky...chtěla bych s ním žít...mít normální vztah..ale copak to jde..?myslím si, žekdyby mě tolik miloval..vzdal by se občanství....nechci být sobecká...a bránitmu ve štěstí...ale nechápu proč se tak rozhodl, když mi stále tvrdí, že chcezbytek života strávit se mnou v ČR... taky tu má část rodiny..a řekla bych že byho tu čekal i lepší život než tam..má talent co se týčevidea...střihu...atd..ale nedokáže ho využít ve svůj prospěch..dělá státou...který mu víceméně řídí celý život....a zasahuje to i do našehosoukromí...neoceňuje ho tak, jak by si zasloužil...ale on to nevidí...a stále se podceňuje v tom, že není natolik dobrý...aby mohl tátu opustit... a dělat si svéprojekty...moc vás prosím o radu...jsem nešťastná a nevím kudy kam.... jestli vám pomůžou data našich narození...ráda vám je sdělím...děkuji za odpověď

Dobrý den, domnívám se, že přikládáte přemíru významu vztahu jako takovému, že se vlastně necháváte druhými "vodit za nos", ať v dobrém, ať ve špatném. Nechte si projít hlavou, jestli ho máte ráda nebo jestli je to závislost na vztahu jako takovém. (Prvním krokem k vyřešení problému je jeho správné pojmenování.) Pak se nebojte jednat podle opravdu svého srdce a rozumu...LA

Zpět do Poradny