rakave, 4.3.2011 -
Dodrý den
Prosím o radu ohledně zaměstnání.Po dlouhodobé nemocenské mne čekala v práci výpověď a nyní jsem 5 měsíc nezaměstnaný.Dostanu ještě ve svých létech práci? Nebo budu rozšiřovat řady nezaměstnaných až do důchodu? Nyní jsem pracoval jako dělník ve stavebnictví.Manželka je již v důchodu,já mám podporu, takže to u nás co se týká peněz nevypadá nejlíp.

Dobrý den, v průběhu června se začnete cítit mnohem lépe. Jestli to, co Vás tíží, je nutnost najít práci, najdete ji. Jistotu v pracovních věcech, nejspíš stálou práci, máte mít nejpozději od léta 2012. Přeji všechno dobré...LA

rakave, 17.12.2010 -
Dobrý den.Letos jsem odešla do předč důchodu.S brekem.Vůbec se mi do něj nechtělo,ale po zavření provozovny majitelem jsem už nenašla nikoho,kdo by mne zaměstnal.Mám jen takovou fajn mini brigádu.Pořád ve mně přetrvává pocit,že jsem mohla ještě pracovat,necítím se vůbec na důchodkyni.Ten odchod do důchodu vnímám jako vkročení do méně příjemné části života,nemohu se s tím smířit.Můžete trošku poodhalit roušku a napsat mi co mne v téhle části života čeká? Děkuji a přeji pěkné vánoční svátky.

Dobrý den, domnívám se, že nekončíte, zdaleka ne. Brigádička může pokračovat nebo bude jiná, prostě k breku není důvod. Domnívám se, že už na jaře oceníte volnost a svobodu "důchodce", stačí se dívat kolem sebe a dopředu. Moc přeji pohodu, nejen o Vánocích...LA

rakave, 11.12.2009 -
Dobrý den.Nevím jestli je to typický dotaz,ale snad mi poradíte.Nevím si rady sama ze sebou,jsem strašně přecitlivělá,prostě pořád se o někoho bojím.A když jedna obava pomine,hned si najdu druhou.Ať už mám strah o manžela nebo i jinou blízkou osobu,nebo nyní o našeho nemocného pejska,ale pořád mám o někoho strah.O sebe však nikdy.Mám asi slabší psychiku a dost mne to obtěžuje.Jako bych si vůbec neuměla užívat života.Vždy to ale tak nebylo,asi to přišlo s vyšším věkem.Co s tím,proč to tak je a jak se stát odolnější? Děkuji.

Dobrý den, domnívám se, že nejpozději v sedmavaceti letech jste se přestala chovat otevřeně, přirozeně, začala jste víceméně potlačovat své city. To mohlo vést k občasný "ničivým" výbuchům, když přetlak převzal moc nad Vámi. Nejspíš jste si uvědomila, že ani tím nezměníte, co Vás (alespoň z Vašeho pohledu) ničí. Zvykla jste si a pozapoměla, že jste živé, inspirativní stvoření, které má rádo život i sebe. Péče a starost o kdeco a kdekoho měla nahradit vlastní ztráty, ale ani tak nejste šťastná. Buď sama rozklíčujte, kde je věcný počátek postupné ztráty radosti nebo přijeďte na celostní rozbor. Poznání, kde se stala chyba, je vždy na startu její nápravy. Přeji všechno dobré...LA

Zpět do Poradny